Autor Hana Zelinová - strana 2 z 2

Narodila se 20. července 1914 ve Vrútkách. Lidovou a měšťanskou školu vychodila v rodišti, pak studovala na učitelském ústavu v Bratislavě. V letech 1937-1939 pracovala jako redaktorka časopisů Slovenský východ a Novosti v Košicích. Během války žila v Prešově a Bratislavě a věnovala se literární tvorbě. V letech 1945-1951 byla ředitelkou nakladatelství Svojeť v Košicích. Po přestěhování se do Bratislavy pracovala nejdříve v podniku Obnova (1951-1954) a potom v západoslovenském vodárnách a kanalizacích (1954-1960). Roku 1960 se stala redaktorkou dětského časopisu Jitřenka, kde působila až do odchodu na důchod v roce 1972. V letech 1990-1992 byla poslankyní NR SR za DS. Žije v Bratislavě.
Narodila se 20. července 1914 ve Vrútkách. Lidovou a měšťanskou školu vychodila v rodišti, pak studovala na učitelském ústavu v Bratislavě. V letech 1937-1939 pracovala jako redaktorka časopisů Slovenský východ a Novosti v Košicích. Během války žila v Prešově a Bratislavě a věnovala se literární tvorbě. V letech 1945-1951 byla ředitelkou nakladatelství Svojeť v Košicích. Po přestěhování se do Bratislavy pracovala nejdříve v podniku Obnova (1951-1954) a potom v západoslovenském vodárnách a kanalizacích (1954-1960). Roku 1960 se stala redaktorkou dětského časopisu Jitřenka, kde působila až do odchodu na důchod v roce 1972. V letech 1990-1992 byla poslankyní NR SR za DS. Žije v Bratislavě.

Po víceleté časopisecké přípravě knižně debutovala sbírkou povídek a rysů Zrcadlový most </ i> (1941). V 40. letech napsala dramatu Mária </ i> (1943), Kdosi je za dveřmi </ i> (1944) a Žiji cizí život </ i> (1947) o osudech mladých žen. V prvním románu Přístav klidu </ i> (1944) zobrazila životní příběhy několika generací zemanského rodu z Liptova. V trilogii Andělská zem </ i> (1946), Hora pokušení </ i> (1948) a Dievočka, vstaň! </ I> (1948) popsala životní příběh dívky z horské samoty. V následujícím románu Ďáblův čardáš </ i> (1958) tematicky sáhla do období prvních poválečných let. V následujících letech se zaměřila na tvorbu pro děti a mládež. V kratších prózách Jakubko </ i> (1959) a Šedá húska </ i> (1959), jakož i v novelovom triptychu Taková divná jaro </ i> (1962), širší komponované novele Bosý generál </ i> (1962) a v později vydané knize povídek Otec, řekni pravdu </ i> (1977) vyprávěla příběhy malých dětí z let války a SNP. V dívčím románu Večer nepřijdu </ i> (1964) se tématicky vrátila do současnosti a zobrazila v něm citový život dívky na prahu dospívání. Jako psychologickou sondu do duše dospívajícího chlapce lze charakterizovat i román Moje je pomsta </ ??i> (1967). Romantickou kompozici i stylizaci má román Hříšná země Atlantis </ i> (1966). V 60. letech pro nejmenší děti ještě napsala autorské pohádky Do vidění, Zuzanka </ i> (1966) a Hanibal za branou </ i> (1970), Pihovatý nosík </ i> (1970), Maťko a já </ i> (1986), jakož i loutkovou hru Bambusová princezna </ i> (1966).
Po desetiletí tvorby pro děti a mládež se opět vrátila k psaní pro dospělé. Nejdříve to byla kniha povídek Kamenný růženec </ i> (1970), pak napsala historickou trilogii Alžbetin dvůr </ i> (1971), Volání větru </ i> (1974) a Květ hrůzy </ i> (1977), v níž zobrazila životní osudy čtyř generací více zemanskych rodin v Turci od 18. století až do nedávné minulosti. V souboru novel Hodina zažíhania svící </ i> (1979) se tématicky vrátila do současnosti. Po tomto krátkém období se opět vrátila k historické tématu. Životní osudy několika generací koželužny popsala v románech Hedvábná stezka </ i> (1980), Žízeň </ i> (1981) a Klikatý let motýla </ i> (1983). V beletrizovaných memoárech Vějíř s fialkami </ i> (1986) představila celou galerii svých přátel a literárních druhů. Tématem románu Hlas starých houslí </ i> (1988) je život a mezilidské vztahy v domově důchodců. Sondou do života rodiny a školy současných městských dětí ze sídliště je próza pro mládež Spát na slunci </ i> (1988). V románu Noční koncert </ i> (1989) vyprávěla osud skupiny dávných Slovensku vystěhovalců, kteří dožívají v domově důchodců v Kanadě daleko od vlasti. V románu Víno králů </ i> (1993) zobrazila životní osudy skupiny maturantů z roku 1939. V románu Harlekýnové miliony </ i> (1994) tematicky sáhla do prostředí a zákulisí parlamentní praxe. Životní příběh starého manželského páru vyprávěla v románu Vraní oči </ i> (1995). Osudy dvou žen, které se nikdy neviděly a neuvidí, zachytila ??v románu Dvě slova </ i> (1966). Vztah manželů Adama a Evy a jejich syny Petra a Pavla obnažila zase v románu I v ráji prší </ i> (1997). Osud mladého narkomana a jeho těžce-hořký návrat ze dna nicoty popsala v knize Růže ze samého dna </ i> (1997). Své soukromí odhalila v vzpomínkové próze s názvem Ještě jednou </ i> (1998).