Je to i můj život
1 / 2
Začala jsem o tom přemýšlet. To bych musela být v nemocnici? Bolelo by to? Můžou lidi žít jenom s jednou ledvinou? Co když mi ta ledvina selže, až mi bude, řekněme, sedmdesát? Kde pak najdu nějakou novou já? Než jsem mohla některou z těch otázek vyslovit, ozvala se Kate. "Já už to nechci, jasné? Mám toho plné zuby. Nemocnice a chemoterapií a ozařování a všech těchhle nesmyslů. Prostě mě nechte být, ano?" Matka zbledla. "Fajn, Kate. Tak jen do toho, klidně spáchej sebevraždu." Kate si znovu nasadila sluchátka a pustila do nich hudbu tak nahlas, že jsem ji slyšela i já. "To není sebevražda," řekla, "když už stejně umírám."