<center>str. 9. 10. 11.

kéž mě zlíbá svými polibky nad líbezné víno jsou jeho ústa nad jemný parfém jeho jméno proto ho dívky milují kéž mě chytí za ruku kéž mě unese a jako král uvede do svých komnat kéž se tam se mnou raduje laská moje ňadra. a je opojnější než víno právem ho všechny zbožňují

snědá jsem a přece půvabná spálená sluncem jak stany v poušti to proto, že mě nutili hlídat vinici abych svou vlastní uhlídat nemohla

pověz mi ty, jehož tolik miluji kde spočineš o polednách kde napojíš svoje stáda, kde tě má ztracená ovečka. hledat?

nevíš-li to moje nejmilejší běž po stopách svého srdce dej se vyšlapanou cestou na níž nelze zabloudit

...