Naslouchej noži
1 / 12
Patrick Ness: Naslouchej noži
"Nepřiletěj sem ještě celý měsíce,“
řekne Hildy a nandá mi další porci šťouchanejch brambor. Viola a já se cpem jak o ži-vot, tudíž veškerý mluvení obstarávaj Hildy a Tam.Veškerý divný mluvení.
„Cestování vesmírem není jako to, co vidíš na videu,“
řekne Tam, s vousama umaštěnejma šťávou ze skopovýho. „Trvá to roky a roky a roky, než se vůbec někam dostaneš.
Šedesát čtyři roků, než se dostaneš jen ze Starýho světa na Novej svět.“„Šedesát čtyři roků?“
vyjeknu a z pusy mi vyletí pár kousků brambor.Tam přikývne.
„Po většinu tý doby seš zmrazenej, takže ti ten čas uteče docela rychle, ale to samozřejmě jen tehdy, když po cestě neumřeš.“
Otočím se k Viole.
„Tobě je šedesát čtyři let?“„Šedesát čtyři roků, tak jak se počítaj ve Starým světě,“
řekne Tam a začne si poklepávat na prsty, jako by v duchu počí-tal.
„Což by bylo v Novým světě... kolik? Asi tak padesát vosum, padesát devět –“
Viola ale zavrtí hlavou.
„Narodila jsem se na lodi. Sama jsem zmrazená nikdy nebyla.“