Jádro románu Role člověka tvoří vyprávění bývalé obchodnice s galanterií. Sdělovaný příběh její rodiny současně slouží jako inspirace spisovateli pozbyvšímu literární nápady: Manžel nejmladší dcery, cizinec tmavé pleti, se při práci řidiče autobusu pere s nelítostnou místní realitou; syn předstírá, že stále pracuje v počítačové firmě, zatímco klesl na pozici opraváře počítačů; nejstarší, nejúspěšnější dcera bojuje s pocitem vyprázdněného života prosezeného na pracovních poradách. Při nečekané ráně osudu se však členové rodiny rozhodnou vzít spravedlnost do vlastních rukou…
I tento román je stejně jako Hotakainenova předchozí díla dokladem velkého pozorovacího talentu autora a jeho smyslu pro humor, tón je však daleko agresivnější a cyničtější. Pokládá nám otázku: Co se vlastně stane s pravdou a co se smyšlenkou, když spisovatel slyšenou skutečnost přetvoří v literaturu? A hlavně: Jak dalece odpor proti gilotině života a snaha vyvléci se z řetězce příčin a následků závisí na vnitřní schopnosti každého člověka? A do jaké míry je toto donkichotské úsilí mařeno daností a jedinečností lidského osudu?
