Doba, kdy byli básníci středem pozornosti veřejnosti, je dávno pryč, ani o Vrchlického či Nezvala by se dneska média neprala, ale litovat toho nemusíme. Ten, kdo chce, může bez váhání vstoupit do světa poezie, číst a číst a uctívat v tomto nekonečném vesmíru metafor, myšlenek či slovních hříček, koho chce. To samé, co Jan Burian napsal v kapitole o básnících – jmenovitě o Pavlu Šrutovi –, by se dalo použít i pro písničkáře, ústřední postavy knihy Polemiky, pocty, provokace. Doby, kdy se za nimi na letní festivaly sjížděly tisíce lidí, už patrně pominuly, přesto stojí za to si je připomenout. Pamětníci si díky Burianovi zavzpomínají, těm ostatním může kniha posloužit jako návod, koho stojí za to si i v dnešní době poslechnout.
Všem pak bude při čtení této knihy zaručeně pohrávat na rtech úsměv, neboť, jak praví autor: „Chybí-li humor jako koření, není strava k ničemu.“ A této knize koření rozhodně nechybí.