Slovník sleduje historický a prosopografický vývoj, jímž prošla teologická fakulta pražské univerzity v l. 1891–1990.
Je složen ze tří samostatných částí: Martin Vaňáč: Teologická fakulta české univerzity v Praze (1891–1950), Vojtěch Novotný: Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Praze (1950–1990), Miroslav Kunštát: Teologická fakulta německé univerzity v Praze (1882/91–1945).

Snahou autorů bylo oživit vzpomínku na řadu často neprávem zapomenutých osobností českého a sudetoněmeckého katolicismu a připomenout touto formou někdejší unikátní dvojjedinost katolické církve v českých zemích, která se navzdory nadnárodně založeným, předmoderním institucím a strukturám stále více ubírala odlišnými cestami. Katolicismus sudetoněmecký směřoval ze sterilního austrokatolického „zajetí“ do lůna nábožensky i teologicky dynamické církve německé (silný exogenní náraz let 1938–1945 tento proces násilně urychlil), katolicismus český pak do specifické diasporní situace extrémně sekulární poválečné společnosti.