Luc Dietrich (1913-1944), představitel výrazné mladé generace meziválečných spisovatelů, je českému čtenáři znám z jeho jediné do češtiny přeložené knihy Štěstí zarmoucených (Most, 1948). V Rostlinných emblémech se Dietrichovy básně v próze soustředí na motivy rostlin a zejména stromu, který se stává imaginativním odrazovým můstkem pro popis lidského osudu a poznání. Integrální součástí knihy jsou autorovy černobílé fotografie, na nichž na první pohled upoutá významná role světla a stínu; sám Dietrich o fotografiích říká: „Naučil jsem se vidět svět s novou prostotou; mé oko všude spatřovalo hranice možného obrazu, spojovalo figury kolem určitého středu, očišťovalo věci od jejich barev, zakoušelo šeď růžového nebe a hlubokou čerň červené drapérie…“

Vydání Rostlinných emblémů doplněné o další básně z autorova závěrečného tvůrčího období představuje – po překladu románu Štěstí zarmoucených a brněnské výstavě jeho fotografií (a drobném katalogu) z jara r. 1969 – další z kamínků v mozaice uvádění tohoto geniálního a předčasně zesnulého autora českému čtenáři.