Jen blázen, jen básník...
- ale kdo je víc? Hledač pravdy? S Nietzschem (1844-1900) lze říci jen tolik, že se člověk nedokáže obejít ani bez pravdy, ani bez "lží", především bez "lži" umění. Nietzsche sám je názorným příkladem básníka toužícího po pravdě a filosofa vědoucího, že v ní nelze žít...
Rimus remedium
aneb Jak se utěšují choří básníci
Ze tvé huby uslintané,
ty mrcho s přízvím čas,
hodina nám za hodinou zvolna kane.
Ach, darmo v hnusu řve můj hlas:
"Buď proklet, proklet zas
věčnosti chřtáne!"
Svět - z rudy a oceli:
Ohnivý býk - neslyší křik.
Mně do kostí bolest ryje čepelí
letících dýk:
"Je bez srdce svět celý,
a to mu za zlé mít je hloupý zvyk!"
Lej, lej už odvary,
lej, horečko! Do mozku lej jedu!
Už nestrpím tvé rozmary.
Co? Mzdu chceš za svou vědu?
- Ha, děvko! Za tu bědu?
Výsměchu prokleté fanfáry!
Ne! Vrať se zpátky!
Vždyť venku prší, chladno je -
Něžněji zvát tě mám do svého pokoje?
Tak ber! Jak blyští se ty zlatky! -
Že -štěstí- tvoje jméno je?
A v tobě, horečko, mé statky? -
Když tu se dveře rozletěly!
Déšť cáká po posteli:
A závan zhasil světlo - běda běd!
- Vždyť komu teď by rýmy odletěly,
ten, na to vezmu jed,
hned opustil by svět!
(1887)
Z německého originálu Gedichte přeložila a doslov napsala Věra Koubová.
