Meno ruže

Umberto Eco, autor známého románu Jméno růže, se narodil 5. ledna 1932. Kdoví, zda před více než dvaceti lety při psaní příběhu s detektivní zápletkou zasazeného do prostředí středověkého opatství tušil, že se z knihy stane bestseller, který si pořídí přibližně sedmnáct milionů čtenářů po celém světě. Od prvního vydání v roce 1980 se román dočkal překladů do různých jazyků. "Když jsem v New Yorku potkal Helen Wolfovou z vydavatelství Helen and Kurt Wolf Books, která výborně ovládala italštinu, řekla mi: Ta kniha se mi líbí, ale v této zemi, kde nikdo nezná gotické katedrály, si můžeme dovolit vydat ji v nákladu tři tisíce kusů. Souhlasil jsem a nakonec z toho byl milion a půl či dva miliony, " vyjádřil se Umberto Eco v jednom z rozhovorů. Stejnojmenným filmovým zpracováním - od kterého se však Eco distancoval - si příběh Jméno růže našel cestu i k těm, kteří si s literaturou právě netykají. Umberto Eco žil v Miláně, mluvil plynule pěti jazyky, byl profesorem semiotiky a chodil přednášet na prestižní světové univerzity (odkud si odnesl mnoho čestných doktorátů). Díky teorii o významu znaků a symbolů získal mnoho ocenění, mezi jinými i cenu Václava Havla a jeho manželky Dagmar. Začínal jako kulturní redaktor v italské rozhlasové a televizní síti RAI, prózu začal psát až po dvaceti letech vědecké práce. Kromě Jména růže napsal další bestseller Foucaultovo kyvadlo, (také čeká na zfilmování), Ostrov včerejšího dne a 500-stránkový román Baudolino. Jeho poslední knihou je román Nulté číslo. Patřil mezi spisovatele, kteří ovládají časy minulé, ale perfektně se orientoval i v současnosti. Důkazem toho byly jeho pravidelné sloupky v italském magazínu l’Éspresso, do kterého přispíval tři desetiletí a odkrýval v nich své ironické postřehy o společnosti i politice. Tento sběratel starých textů však holdoval i moderní technice, vlastnil osm počítačů. Byl přesvědčen, že knihy na internetu se nikdy nevyrovnají zážitku ze čtení klasických knih, kterými si lze listovat vleže na pohovce.

Vydavateľstvo TATRAN patrí dnes medzi menšie vydavateľstvá, nakoľko sa stalo rodinnou firmou. Svoju stratégiu zameriava na tie najzaujímavejšie tituly zo zahraničnej beletrie, ale aj na vyhľadávanie nových slovenských autorov. Nosným prvkom je beletria pre dospelých, ale v posledných rokoch sa orientuje aj na motivačné knihy a skutočné príbehy, ktoré si získavajú stále viac a viac čitateľov. Pre nás je dôležitá každá kniha nielen pred, ale aj po vydaní, keď si vyžaduje ďalšiu osobitú starostlivosť, aby ju ocenil čo najširší okruh čitateľov.

Ako vzniklo vaše vydavateľstvo?

V septembri oslávi vydavateľstvo Tatran 70 rokov od svojho vzniku. Za ten čas prešlo rôznymi právnymi formami, ktoré kopírovali historické udalosti nášho národa. Menilo sa aj zloženie vydávaných titulov, každá doba si žiadala niečo iné. Čo sa však za celé desaťročia nezmenilo, sú obľúbené beletristické edície, do ktorých zaraďujeme tie najzaujímavejšie tituly, ako edícia bestsellerov LUK, Svetová tvorba a Slovenská tvorba.

Podľa čoho si vyberáte tituly, ktoré vydáte?

Každý titul starostlivo vyberáme so zreteľom na čitateľa, či už náročného, alebo takého, ktorý si chce pri čítaní oddýchnuť a uletieť do iného sveta. Okrem toho je pre nás veľmi dôležité myšlienkové posolstvo každej jednej knihy a z toho prameniaca inšpirácia. Pri spracovaní všetkých publikácií dbáme však na kvalitnú textovú úpravu a technické spracovanie knižky, aby kniha bola umeleckým artefaktom a spĺňala kritérium nášho hesla – knihy pre hodnotnejší život.

Na ktorú knihu ste najviac hrdí?

Vždy na tú poslednú vydanú! Pretože to je chvíľa, kedy žijeme konkrétny príbeh tej -ktorej knihy, až kým ju nenahradí nová. Ak by sme vyzdvihli jednu knihu, bolo by to nefér voči ostatným. Dokonca náš vkus vo vydavateľstve sa natoľko líši, že vyberáme len tie knihy, na ktorých sa spoločne zhodneme. Ak by kritériom úspechu bola predajnosť, tak jednoznačným šampiónom je Chatrč od W. P. Younga. Veľmi si však vážime knihy z edície Svetová tvorba a autorov ako Toni Morrisonová, Julian Barnes, Woody Allen, ktorí obohatia čitateľa nielen myšlienkovo, ale sú aj prekladateľským prínosom.