Opatření stávající ambiciózní politiky životního prostředí EU, která se v plné míře týkají také České republiky, vyvolávají na jedné straně nové aktivity ve výrobě, stavebnictví a dalších odvětvích a podporují nové projekty. V tomto směru jsou motorem hospodářského růstu a vytvářejí nové pracovní příležitosti. Jako katalyzátor dalšího ekonomického růstu působí i vysoká inovační politika environmentálního sektoru, která pozitivně ovlivňuje efektivnost výrobních procesů, snižuje jejich energetickou náročnost a významně aktivuje výzkumnou a vývojovou činnost. Na druhé straně představuje stupňující se environmentální regulace významnou „nákladovou zátěž“ ekonomiky s mnoha následnými negativními dopady.
Systematický výzkum interakcí mezi makroekonomickými cíli a ochranou životního prostředí by měl přinést dosud chybějící relevantní informace.
Cílem publikace je alespoň částečně přispět k zaplnění některých bílých míst, která nedovolují objektivně vyhodnotit vzájemné vztahy mezi ochranou životního prostředí, odvětvovou strukturou ekonomiky a vybranými makroekonomickými cíli.
Autoři hledají odpověď na otázky:
- Existují kauzální vztahy mezi výkonností národního hospodářství a politikou životního prostředí?
- Mohou vést stále striktnější opatření na ochranu životního prostředí ke zvýšení nezaměstnanosti, nebo naopak představují do budoucna významný potenciál pro tvorbu nových pracovních míst?
- Lze očekávat, že úprava stávajících či zavedení nových ekonomických nástrojů na ochranu životního prostředí způsobí zvýšení cenové hladiny?
- Budou opatření na ochranu životního prostředí významnějším způsobem modifikovat strukturu ekonomiky?
