Román současné korejské autorky byl v roce 1993 nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Jeho hlavní hrdinka prožívá během čtyř období jednoho roku události, při kterých se několikrát ocitne tváří tvář smrti a které zvrátí dosud klidný běh jejího života.
Děj románu, jehož ústřední postavou je čtyřicetiletá, v manželství neuspokojená Ju-džin, se odvíjí v cyklu čtyř ročních období. Ju-džin vyznávající směs myšlenek budhismu i křesťanství a víru v dobro lidské přirozenosti touží proniknout za hranice světa živých. Příběh začíná zimou, obdobím klidu, v němž se začínají projevovat zárodky nového života. V této době dochází k vraždě chamtivé a zlé Ju-džininy nevlastní babičky. Jaro, období naděje přináší setkání s moudrou budhistkou O Hjon, představitelkou odcházející generace a se starým mužem Kangem a jeho pravnukem So-kjuem, kteří žijí v bídě, avšak morálně v souladu s tradičními hodnotami. Během léta dochází k sebevraždě doktora Čanga, který se stal ústřední postavou Ju-džinina života v tomto období. Podzim, období zmaru přináší další nepříznivé události. Podnik Ju-džinina manžela zkrachuje a rodina se ocitá bez prostředků. Malý So-kju, naděje pro Ju-džin, nešťastně umírá a jeho smrt nepřežije ani starý Kang. Ju-džin se i po všech těchto ztrátách rozhodne žít, protože pochopí, že světy živých a mrtvých jsou si blízké. Celou knihou prostupuje téma smrti a vzájemně se prolínající křesťanství, budhismus a víra ve staré náboženské představy a pověry národů dálného východu, myšlenky existující vedle sebe, aniž by si vzájemně překážely.