Martin Hilský patří k nemnoha českým humanitním vědcům, které není třeba představovat širší veřejnosti – přičemž se zároveň těší nesmírné úctě veřejnosti odborné. Coby legenda tuzemské anglistiky vychoval doslova generace českých anglistů. K jeho vděčným studentům patří i překladatel Petr Onufer; ten v letech 2022–2023 vedl s Martinem Hilským sérii rozhovorů, jež nyní vycházejí v knižní podobě pod hamletovským názvem Zbývá jen ticho. Hovoří se tu samozřejmě o tématech, jež lze v bilančním interview očekávat: o rodině, o studiu v Praze i na Oxfordu, o profesní dráze pedagogické i překladatelské, o umění prozaického, básnického i divadelního překladu, o angloame- rickém modernismu, o Shakespearovi atd. Dojde však i na leckterá kontroverznější, nepohodlnější témata, jako je osobní zodpovědnost člověka tváří v tvář nelidskému režimu, vztah jedince k instituci a establishmentu, greeneovská „ctnost neloajálnosti“, paradoxní podstata umění či duchovní směřování lidského bytí. Ať se však rozhovor stočí k čemukoli, Martin Hilský ve svých odpovědích ukazuje totéž, na co jsme od něj zvyklí z jeho veřejných přednášek či publikací: nadhled, vtip, lehkost podání, mimořádnou erudici spojenou se vzácnou sebereflexí, pronikavé vidění světa a obrovské osobní nasazení.
