K rozsáhlému posmrtně vydávanému dílu portugalského spisovatele Fernanda Pessoy nyní přibývají dvě dosud nevydané prózy: námětem první je životní abdikace pyšného aristokrata. V ruhé próze se představuje Ďábel v podobě ironika a snílka, boha imaginace a krále světů, jež byly před světem.
Recenzie:
Tajuplná osobnost Fernanda Pessoy
Pessoovy prózy Testament sebevraha barona de Teive a Ďáblova hodina jsou názorným příkladem Pessooa různorodého bravurního spisovatelského rukopisu. První próza Testament sebevraha barona de Teive je útržkovitým vyprávěním venkovského aristokrata - samotáře bez víry a bez lásky, který se pečlivě avšak bez emocí připravuje na svůj dobrovolný odchod z tohoto světa. Pessoa se zde prostřednitvím barona de Teive zrcadlí v podobě, v níž ho znají čtenáři například Knihy neklidu - a to jako nihilistický člověk, pro kterého ani plánovaná blížící se smrt není vzrušením.
Druhá próza nazvaná Ďáblova hodina zavede čtenáře do snového světa, kterým provází postava melancholického v měsíčním svitu zahaleného Ďábla, jenž odhaluje a zároveň zpochybňuje teorie poznání a klade si nábožensko-filosofické otázky - stává se tedy gnostickým filosofem (jímž byl v některých svých dílech i Pessoa), který ve finále zanechává na zemi budoucího básníka - svého duchovního syna.
Testament sebevraha barona de Teive a Ďáblova hodina jsou dalšími střípky do mozaiky vykreslující složitou osobnost Fernanda Pessoy. Jsou to mistrovská literární dílka, která vyžadují čtenářovu plnou soustředěnost na náročný text. Odměnou pak je intenzivní prožitek čtených myšlenek a pocit souznění.
převzato: part.cz, Kateřina Grimmová