Kniha se zabývá básnickou tvorbou mladých debutantů, kteří vstoupili do literatury v 90. letech 20. století a jejichž tvorba se rodila ve spletitém kontextu posttotalitní kulturní situace, v níž se setkávaly velmi rozdílné tradice. Publikace sleduje trojici výrazných linií v rámci mladé poezie této doby – linii poezie spirituální, věcné a imaginativní. Ukazuje, jak tato poezie přijímá tradiční lyrické modely, ale postupně z nich odstraňuje jakékoli programní a ideové akcenty – tyto modely v postmoderní situaci přestávají být součástí velkých příběhů, nejsou rozvíjeny v původní podobě, ale selektivně a s ohledem na aktuální stav kultury a myšlení.