Začíná vymezením prognózování jakožto formulace podmíněných výpovědí o možných budoucnostech a rozborem prognostické metodologie a metod s odkazem na uplatňující se teorie a kritéria hodnocení. Rozebírá roli elit a veřejnosti v prognostické tvorbě, podobu institucionálního rámce prognózování a pojednává i o výzvách globalizace. Formuluje řadu praktických doporučení pro sociální prognózování a identifikuje klíčové meritorní výzvy budoucnosti pro českou společnost a český stát.