Ukázka z textu

V pozdním odpoledni se Kristián majestátně usadil na kusu nábytku ve výkladní skříni, v centru pozornosti, a sledoval dění ve World’s End. Patřil v té čtvrti za hvězdu a místní, obzvláště děti, ho milovali a byli na něj náležitě pyšní. Jako by patřil všem. K výloze přitáhl vděčný zástup pravidelných obdivovatelů či užaslých nově příchozích. Byly to šťastné chvíle. Pokud se sešlo příliš mnoho lidí a zastínili mu výhled, jednoduše se přesunul do jiného okna. Několik motoristů při pohledu na to, jak se tam Kristián vystavuje, narazilo do aut před sebou. Kdosi dokonce zaslechl rozhovor mezi dítětem a matkou v projíždějícím autobuse: „Mami, tam ve výloze byl lev!“ – „Nemluv hlouposti. Jestli s tím lhaním nepřestaneš, povím to tatínkovi a on ti naseká.“