Jack Kerouac je prozaik, nejvýznamnější představitel americké "beat generation". Krátce studoval na Columbia College v New Yorku, v roce 1942 se přihlásil do amerického námořnictva. Svou literární dráhu započal tradičním románem Maloměsto a velkoměsto (1950. Jeho nejznámější knihou se stal román Na cestě, v němž líčí autobiografické zážitky ze života "beatniků". Kerouac se snažil (jako ostatní beatnici) o maximální upřímnost a spontaneitu díla bez ohledu na umělecké následky. Pohrdal korigováním tvorby, jenž má být způsobem druhotné morální cenzury vnucované podvědomím. Literáta přirovnával k jazzovému saxofonistovi, neboť by měl hledat jazykové vyjádření nerušeného proudění myšlenek. Na druhou stranu lze z jeho tvorby vycítit pronikavý pocit stísněnosti, zoufalství a bolesti žití, jenž většinou převažuje nad entuziasmem a občas násilným veselím postav. John Clellon Holmes se o něm vyjádřil slovy: "A najednou mnou zachvěl pocit, že Kerouac svou čtyřicítku o mnoho nepřežije. Taková hltavost, psychická zranitelnost, taková jednostrannost musí člověka nakonec vymačkat a Kerouac, jak jsem ho znal, nebyl schopen odvrátit se od svého zničujícího vědomí." Jeho poezie je ovlivněna asijskými vlivy, především zen-buddhismem a starou čínskou poezií. Ovlivnila ho především forma haiku (tj. báseň o 17 slabikách, která obsahuje ucelenou vizi života ve třech krátkých řádcích), dále to byl blues (tříveršové sloky s opakovaným nepatrně variabilním prvním veršem, většinou smutné či melancholické). Kerouac přesně nedodržoval tyto formy, šlo mu spíše o dodržení nálady a rytmu. Velmi ho ovlivnil jazz. Své básně považoval za chorusy.