Třetí, závěrečný díl je ve znamení Emmina hledání štěstí. A to se vždy, kdy už se zdá ležet nadosah, vzdálí až do nedohledna. Croydonský lékař pan Morgan, obletovaný svými pacientkami, se snaží utrhnout květ nejkrásnější – neuvědomuje si však, že Emma přesahuje místní slečny nejen půvabem, ale i rozhledem a osobností. Na scénu vstupuje srdečný sourozenecký pár, pastor Bridge a jeho neprovdaná sestra, který Emmě pomáhá uniknout z Morganových osidel i z nelaskavého domova, jemuž vládne despotická švagrová Jane a její pragmatický, pocitům ostatních nepříliš otevřený manžel Robert, croydonský advokát a nejstarší syn zesnulého pana Watsona. A další vítané pozvání přichází od novomanželů Rosy a Williama Gordonových.
Sílící kontrasty – ať už mezi šedí městských ulic a jarní přírodou v Burtonu, kam se Emma uchýlila díky pohostinnosti slečny Bridgeové, nebo mezi zaslepenou cílevědomostí Emminy sestry Margaret, jíž stačí, že přinutila „džentlmena“ Toma Musgrovea, aby se stal jejím mužem, a Emminým idealismem, jenž jako by ji vzdaloval od jejího okolí – dávají tušit, že přichází velké finále. Jeho vír odvěje masky jednotlivých aktérů, kteří se tak na scéně objevují ve své pravé podobě: lord Osborne se promění ze sobeckého mladíka v citlivého a šlechetného ochránce, jeho sestra, čerstvě provdaná lady Gordonová, a její manžel sir William Gordon zapomínají, že je nepřípustné přátelit se s „nižšími“ vrstvami, lordova matka překročí v touze stát se ženou pastora Howarda všechny společenské meze, doktor Morgan, teď už posedlý představou, že jej Emma miluje, zaplatí za svou obsesi cenu nejvyšší, Fanny Carrová odhodí škrabošku způsobné mladé dámy… Jen Emma a její láska pan Howard nemají co odhazovat, neboť jejich projevy vždy vyvěraly z opravdových citů.
