Otázku, zda se dějí zázraky nelze nikdy zodpovědět na základě pouhé zkušenosti. Každá událost, která může být prohlášena za zázrak, je v poslední instanci něco, co vidíme, slyšíme, cítíme, chutnáme či hmatáme. A naše smysly nejsou neomylné. Pokud usoudíme, že se stalo něco mimořádného, vždy můžeme říci, že jsme se stali obětí iluzí. A vyznáváme-li filosofii, která nadpřirozeno odmítá, je nasnadě, k jakému závěru se přikloníme. To, co si ze zkušenosti odneseme, závisí na filosofii, se kterou ke zkušenosti přistupujeme. Je tedy zbytečné odvolávat se na zkušenost dříve, než rozhodneme (či než budeme schopni rozhodnout) otázku filosofickou.

Kniha Zázraky patří mezi základní práce, které se touto problematikou zabývají. Dílo přináší srovnání mezi křesťanstvím, naturalismem a panteismem a jejich metafyzického přístupu k fenoménu zázraků. Lewis se dále zabývá původem a povahou lidské racionality, zamýšlí se nad zdrojem morálních hodnot a soudů a z těchto úvah vyvozuje filosofické a teologické důsledky.