V zákulisí

1891 15. května narozený v Kyjevě
1901 žák Prvního gymnázia v Kyjevě
1907 umírá jeho otec, Afanasij Ivanovič Bulgakov
1909 maturita. Student lékařské fakulty v Kyjevě
1910 seznamuje se s Taťjana Lapp
1913 sňatek s Taťjana Lapp
1915 pracuje jako lékař - dobrovolník ve vojenských lazaretech na frontě
1916 lékařský diplom. První lékařské působiště v Nikolskom
1917 přeložen do městské nemocnice ve Vjazme. V listopadu cesta do Moskvy
1918 demobilizován, vrací se do Kyjeva, zahajuje privátní lékařskou praxi
1919 v únoru mobilizován do Petljurovej armády, podaří se mu utéct. Na podzim mobilizován do Denikinovej armády jako vojenský lékař. Odjezd na Kavkaz, Groznyj, Vladikavkaz
1920 onemocní tyfus a není schopen následovat bílou armádu, která opouští Vladikavkaz. Zanechá medicínu a rozhodne se věnovat literatuře. Spolupracuje s vladikavkazským oborem osvěty a umění, organizuje večery o Puškinovi, Čechovovi. Začíná psát Zápisky mladého lékaře. Inscenace her Sebeobrana a Bratři turbínou ve vladikavkazskom divadle. Hry Pařížský komunardů, ženich z hlíny, Synové mulla
1921 odchází se ženou do Baku, Tbilisi, Batumi - uvažuje nad emigrací, ale nakonec se koncem září vydává do Moskvy. Pracuje v LITO, později v Obchodním a průmyslovém věstníku. Píše Podivuhodné dobrodružství jednoho doktora (vydané v čas. Rupor - Tlampač 1992)
1922 v únoru umírá autorova matka v Kyjevě na tyfus. Krátkodobě zaměstnán ve Vědecko-technické komisi. Začíná spolupracovat s redakcí Nakanune (V předvečer). V příloze Nakanune vydána první část zápisků na manžetách, dále povídka Krvavá koruna, V noci z 2. na 3., fejetony (Moskva v zápisníku aj.).
1923 začíná spolupracovat s časopisem Siréna (Gudok), stává se členem redakce. V dubnu cesta do Kyjeva. Seznamuje se s redaktorem Angarsk z vydavatelství Nedre. Pracuje na Bílé garde. Druhá část zápisků na manžetách je vydána v časopise Rossija (č. 5). Povídky Čínský příběh, Chanel oheň
1924 seznámí se s N. Ljaminom, s V. Veresajevom, s Ljuba Jevgeňjevnou Bielozerskou, svou druhou ženou. Rozvádí se s Taťjana Lapp. V almanachu Nedre vychází Diaboliáda
1925 MCHAT ho vyzývá ke spolupráci. Druhý sňatek - s Ljubou Jevgeňjevnou Bielozerskou. Prázdninový pobyt u M. Vološina v Koktebelu. Práce na hře Dny turbínových (původně Bílá garda). Dokončuje novely Psí srdce, Osudové vejce. V časopise Medicinskij rabotnik vydané povídky z cyklu Zápisky mladého lékaře. Drama Zlojčin byt.
1926 smlouva s Vachtangovovým divadlem na Zojčin byt. Smlouva s komorním divadlem na Purpurový ostrov. Při bytové prohlídce je zabaven autorův deník a rukopis novely Psí srdce. Říjen - premiéra Dnů turbínových. Premiéra Zojčina bytu.
1927 smlouva na hru Útěk s MCHAT. Stěhování do Velké Pirogovkej.
1928 odmítnuta žádost o zahraniční cestu. Cesta do Tbilisi a Batumi. V říjnu zákaz dramatu Útěk. V listopadu premiéra hry Purpurový ostrov. Začátek práce na románu Inžinierovo kopyto.
1929 Dny turbínových jsou staženy z repertoáru. Zojčin byt je stažen z repertoáru. Purpurový ostrov je stažen z repertoáru. Seznámí se s Jelenou Sergejevnou Šilovskou. Dokončení novely Tajné přítelkyni. Dopis vládě. Drama Moliére.
1930 Zákaz dramatu Moliére. Dopis Stalinovi. Stalinův telefonát. Asistentem režie v MCHAT. Práce na dramatizaci Mrtvých duší. Spolupráce s TRAM
1931 přerušeno styky s J. S. Šilovskou. Přerušena spolupráce s TRAM. Smlouva s leningradským Rudým divadlem na hru Adam a Eva. Smlouva s leningradským Velkým činoherním divadlem na dramatizaci Tolstého Války a míru. Dopis vládě (zůstane bez odpovědi), kde žádá o zahraniční cestu. Povolená hra Moliére. Smlouva s leningradským Velkým činoherním divadlem na drama Moliére. (Pro MCHAT)
1932 v únoru obnoveny Dny turbínových. V březnu leningradské Velké činoherní divadlo odstupuje od smlouvy na drama Moliére. Práce na knize Život pana Moliera. Smlouva na překlad a adaptaci Moli?rovy komedie měšťák šlechticem. V říjnu rozvod s Ljubou Jevgeňjevnou Bielozerskou. Sňatek s Jelenou Sergejevnou Šilovskou. Cesta do Leningradu - obnovení práce na románu o ďáblu"
1933 práce na "románu o ďáblu". Smlouva s leningradskou Music-hall na hru Blaženost. Čtení úryvků z "románu o ďáblu" N. Ljaminovi, přátelům za přítomnosti A. Achmatové. V dubnu po zatčení N. Erdmana autor spálí část románu. Neúspěšný pokus obnovit zkoušky útěku
1934 práce na filmovém scénáři Mrtvých duší. Práce na filmovém scénáři Revizora. Stěhování do Naščokinskej ulice. Práce na posledním románu. Odmítnuta žádost o studijní zájezd do zahraničí. Dopis Stalinovi - žádost o vycestování do zahraničí (zůstane bez odpovědi). Cesta do Leningradu, elektroléčba.
1935 žádost o vízum zamítnuta. Nová verze Zojčina bytu. První verze dramatu Puškin. Práce na "románu o ďáblu". Práce na hře Ivan Vasiljevič.
1936 v únoru premiéra dramatu Moliére v MCHAT. Práce na románu o divadle (Divadelní román) - nedokončený. Práce na učebnici dějepisu. Smlouva na adaptaci Shakespearových Veselých paniček Windsorských pro MCHAT (později od smlouvy odstoupí). Práce na operním libretu Minin a Požarskij. Práce na románu Mistr a Markétka. Práce na Divadelním románu. Cesta do Kyjeva, představení Dnů turbínových. V létě cesta do okolí Suchumi, do Tbilisi, Vladikavkazu. V září - autor podává výpověď v MCHAT. V říjnu nastupuje ve Velkém divadle jako libretista.
1937 operní libreta Černé moře, Petr I. Práce na románu Mistr a Markétka. Práce na Divadelním románu 1938 dopis Stalinovi se žádostí o pomoc dramatikovi N. Erdmanovi. Román Mistr a Markétka je přepsán. Práce na Donu Quijotovi, dramatizaci Cervantesova románu. V září začátek práce na dramatu Batumi (Pastýř). Operní libreto Slečna Fifi (Rachel)
1939 záměr napsat hru Richard. První korekce románu Mistr a Markétka. Dokončena hra Batumi. V srpnu přeruší cestu do Batumi po zprávě, že drama Batumi nemohla být uvedena. V září cesta do Leningradu. První příznaky vážné nemoci, návrat do Moskvy, pobyt v sanatoriu Barvicha.
1940 korigování románu Mistr a Markétka. 10. března autor umírá.

Podľa čoho vyberáte tituly, ktoré vydáte?

Keď sme začínali, začiatkom 90. rokov, realizoval som si svoje „detské“ sny: predovšetkým som chcel byť vydavateľom. Knihy, ktoré som vtedy robil, boli „fajnové“, vyšperkované, bibliofílie, ...atď. Bola to zvláštna doba, kedy vzniklo množstvo malých, nezávislých vydavateľstiev a každé prinieslo niečo nové.

Vo veľkej miere výber titulov závisel od viac-menej náhodných stretnutí so zaujímavými ľuďmi, ktorí ponúkali zaujímavé témy: Hanzi Albrecht, Selma Steinerová, Egon Bondy, Agneša Kalinová, Fedor Malík, Jano Štrasser, Tomáš Janovic, Július Satinský, Milan Lasica a ďalší. A bolo tu tiež napojenie na francúzsku literatúru cez otca: Alain Robbe-Grillet, staršie preklady Afreda Jarryho, Paula Valéryho a ďalších. Postupne začali vznikať edície – najslávnejšia z nich je asi Bratislava-Pressburg, kde vyšlo takmer 90 titulov v náklade vyše 400 000 kusov, ale aj knihy o víne, edícia pamätí, objavil som zaujímavú severskú beletriu. Takmer denne prichádza nejaký rukopis: niektoré sú hotové texty, niektoré treba pracne prerábať, väčšina končí v koši. Mám rád knihy s pridanou hodnotou. Pri výbere titulu zaváži osobnosť autora.

Ako vzniklo vaše vydavateľstvo?

Oficiálne bolo vydavateľstvo založené koncom 90. rokov, ale všade uvádzam, že to bolo na Mikuláša v roku 1993, kedy som vydal prvú knihu – Zlé myšlienky od Paula Valéryho. Mal som vtedy malú počítačovú firmu, ktorá sa volala Prístrojová technika, kde som si popri bežnej práci, viac-menej ako hobby začal vydávať knihy. Firma sa po desiatich rokoch rozpadla, partneri sa rozišli. Ja som si ponechal názov – značku a vydavateľsto. Dodnes mám s tým názvom problém, treba ho vysvetľovať a zdôvodňovať, aj keď nie je o nič bizarnejší ako napríklad Naše vojsko, či Družstevní práce – čo boli mimochodom kedysi vynikajúce vydavateľstvá. Naposledy sa vydavateľstvo transformovalo v roku 2007, kedy doňho vstúpil môj syn s nevestou a odvtedy sa voláme Marenčin PT, spol. s r. o. Sme rodinná firma, kde pracujú prakticky všetky generácie.

Na ktorú knihu ste najviac hrdý?

Mám štyri mačky. Nikdy by som si pred nimi nedovolil povedať, ktorú z nich mám najradšej. Tak je to aj s väčšinou  z našich kníh. S každou strávim kus života, niektoré mi robia radosť v čase prípravy, iné majú dobré ohlasy, ďalšie sa zas dobre predávajú. Niekedy z jednej knihy vznikne edícia a tá potom žije niekoľko rokov. Život bežnej knihy trvá približne rok-dva. Najväčšiu radosť mám z kníh, o ktorých som presvedčený, že sú vynikajúce a majú dobrý ohlas, ale čo ma najviac teší, že aj ľudia si ich kupujú. Také sú knihy Jula Satinského, Jána Roznera, Žo langerovej a ďalších.