Román Doroty Maslowské, která později zaujala i svou první divadelní hrou Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky, je agresivním dokumentem raného kapitalismu v jedné ze západních zemí bývalého sovětského impéria.

Před dvěma lety se kniha objevila v Polsku jako přesně načasovaná bomba, která přehlušila dosavadní mediální úspěchy takových es, jakými jsou Olga Tokarczuková nebo Jerzy Pilch. Odvážná, naprosto otevřená i vulgární zpověď vyrazila dech katolickému Polsku a zároveň rozdělila zemi do dvou táborů: na nadšené příznivce Masłowské a na její naštvané odpůrce. Román je pozoruhodný hned z několika důvodů, a tím prvním je bezpochyby jazyk - stylistické a lexiální prostředky, jimiž autorka disponuje, by se možná daly přirovnat k Mechanickému pomeranči Anthonyho Burgesse, ale Masłowská ho předčí. A kdo by čekal ich-formu typu "můj milý deníčku", měl by se raději pokropit svěcenou vodou a knihu ani nebrat do rukou. Hlavním hrdinou a vypravěčem je muž, sedmnáctiletý mladík Silnej, jednou drsný a sebevědomý, podruhé zranitelný a ukřivděný. Jeho život je vyplněn navštěvováním hospod, balením roštěnek a užíváním drog. Patří ke subkultuře, které se v Polsku říká "dresaři" podle jejich oblíbeného oblečení - značkové teplákové soupravy. Podobně jako jeho vrstevníci byl i on odkojen výhradně na produktech přihlouplé konzumní společnosti. Autorčina hra s jazykem připomíná hudební strukturu hip-hopu, je plná neologismů a amerikanismů, Masłowska ovládá vytříbený smysl pro humor, ironii i sebeironii. Zároveň se vysmívá ikonám polské kultury a společnosti. Červená a bílá představuje mimořádně silnou generační výpověď, která ovšem překročila hranice jednoho státu, o čemž svědčí i překlady do řady světových jazyků.