„Lidem, které mám ráda, nosím neštěstí.“Devítiletá Mira zlobila a za trest nedostala na rodinné oslavě zákusek. Řízením osudu je právě tohle zlomový moment, který spoutá její budoucnost s životem podivínské nemluvné tety Hany a odhalí pohnutou rodinnou historii. Co se vlastně stalo Haně, dříve vyhlášené místní krasavici? Je možné nést si v sobě celoživotní pocit viny za něco, k čemu došlo spíše souhrou náhod a dějinných okolností?„Osud tří generací valašskomeziříčských Židů je popsán s bravurou, která vyráží dech. Stojí za ní svědomitá příprava, studium literatury, práce s prameny, rozhovory s pamětníky. Přesně to činí román dokonale životným a uvěřitelným. Autorka má vytříbený smysl pro váhu každého slova, pro rytmus věty i odstavce, dokáže odstínit jemné nuance situací.“ – Petr Kukal, Lidové noviny„Takže maloměsto, tři generace jedné rodiny, lásky, nenávisti, zamilování, odcizení, nepochopení, zbabělosti, chlácholení, že tak zle přece jenom nebude, a zjištění, že bylo ještě hůř. Nakonec z této mlýnice vylezou živé jen dvě ženy. Dívka Mira a její teta Hana… Okruh postav zůstává víceméně dán už zkraje a vše, co přijde dále, jsou jakoby jejich další a další kombinace. Všichni se v tomto dusivém maloměstě vaří ve vlastní šťávě, přičemž ,velké dějiny‘ temperaturu tohoto varu jen zvyšují.“ – Jiří Trávníček, Host„Na základě skutečných událostí (epidemie tyfu ve Valašském Meziříčí) vypráví Mornštajnová příběh fiktivní, a přesto reálné rodiny; úsporným jazykem skládá obraz životů, které se vzájemně ovlivňují domněle nepodstatnými příhodami, z nichž i ta nejbanálnější může mít dalekosáhlé důsledky pro další generace.“– protišedi.cz„Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám. Hana je silným románem, s potenciálem v české literatuře nezapadnout.“– Lucie Zelinková, novinky.cz „Hana je výborně koncipovaný román, jehož stavba čtenáře vtáhne do atmosféry rostoucího útlaku a válečných let. Pohled autorky je vyvážený, její hrdinové jsou zbabělci i bezohlední lidé využívající tragédie jiných, ale také lidé zachovávající si morální hodnoty, třeba i nevědomě.“ – Jiří Lojín, vaseliteratura.cz
