Kniha líčí život svatého Damiána de Veuster (1840–1889), belgického kněze, který dobrovolně zasvětil svůj život malomocným na ostrově Molokai. Na malomocenství tehdy neexistoval lék, nemocní byli na ostrov vyhošťováni, aby se zamezilo šíření nemoci. Kdo byl na ostrov vyhoštěn, věděl, že tady už zemře. Poměry tu panovaly otřesné: Mnozí nemocní vedli nevázaný život podle hesla: „Jezme, pijme, hodujme, vždyť zítra zemřeme.“ Panovalo tu právo silnějšího. Vláda z Honolulu sice do kolonie posílala jídlo, na lékaře či nemocnici ale jaksi pozapomněla, natož aby řešila duchovní péči o nemocné.
Otec Damián žil na ostrově Molokai šestnáct let, než se sám nakazil a nemoci podlehl. Postupně získal spolupracovníky, vybudoval tam kostel, vodovod, dřevěné domky, nemocnici, dva sirotčince. Snažil se obyvatele smysluplně zaměstnat, založil pro ně i pěvecký sbor a kapelu. Mnohé přivedl ke křesťanské víře, protože nekázal jen slovy, ale hlavně svým životem.
Roku 1995 byl Janem Pavlem II. prohlášen za blahoslaveného a Benedikt XVI. jej roku 2009 připočetl k zástupu kanonizovaných svatých. Diváci vlámské televize VRT ho nedávno zvolili v anketě největší Belgičan všech dob. Je patronem lidí stižených malomocenstvím a nemocí AIDS. Jeho socha stojí před vládní budovou v Honolulu, hlavním městě Havajských ostrovů, ale i v budově Kongresu USA ve Washingtonu.
