Československé vězeňství prošlo ve druhé polovině 20. století výraznými změnami. Po
druhé světové válce zde vládla represe a dehumanizace. V šedesátých letech vývoj
vězeňství následoval proměnu společnosti. Represivní přístup začal být považován za
neefektivní a cílem měla být resocializace odsouzeného na základě odborných výzkumů.
V období tzv. normalizace vězeňská zařízení prostoupila disciplinace a požadavky na
plnění neúměrných pracovních norem. Po roce 1989 muselo dojít k zásadní transformaci
celého systému. Jak se vězeňství od šedesátých let vyvíjelo a jaké myšlenky v
převýchově byly uplatňovány? S jakými podmínkami se nejenom političtí vězni museli
vyrovnat? Jak personál přistupoval k odsouzeným a obhajoval použití disciplíny a těžké
práce? To jsou otázky, na které se tato kniha snaží odpovědět. Ukazuje, že se ve
vězeňství zrcadlí charakter celé společnosti a mnohé o ní vypovídá.