Člověk by si myslel, že na Západě musí mít provedení tak tradiční zakázky, jako je stavba nebo rekonstrukce domu, zcela jinou podobu než v postkomunistické zemi. Na stránkách humoristické knížky francouzského autora
Jean-Paula Duboise se můžete přesvědčit, že najít vhodné řemeslníky, kteří vás nepřivedou na dno psychické ani finanční, je podnik stejně riskantní a nejistý tam jako tady. Její název,
To nemyslíte vážně, pane Tanner, je, jak jste jistě uhádli, laskavější a uctivější z možných odpovědí na oprávněné požadavky zadavatele.
Kdo kdy přišel do styku s řemeslníky, snad ani nepotřebuje vysvětlovat, že „na stavbě vůči sobě řemeslnické cechy cítí pohrdání, jak nevysvětlitelné, tak nesmiřitelné. Štukatér považuje zedníka za póvl a obkladače za lempla. Topenář se dívá svrchu na kamnáře, který podobně nahlíží na svářeče. Co se týče elektrikáře, výbojného jak statická elektřina, neuzná malíře za hodna pohledu a toho navíc často sjede i obkladač. Truhlář považuje tesaře za lidoopa, ale sám je podle pokrývače naprostá nula, zatímco klempíř, který poletuje po střechách, si utahuje z instalatéra, že se hrabe v potrubí jak krtek.“ Zmíněný pan Tanner zdědil neobývaný zámeček a nutnost ho zrekonstruovat jej postaví jako opěšalého naivku tváří v tvář mnohahlavému drakovi pohrom a podrazů; jakmile jednu hlavu setne, už se na něj chystá druhá v podobě dalšího záludného řemeslníka. Velmi brzy zjistí, že na své stavbě „šéfovat“ nebude...
Kniha
To nemyslíte vážně, pane Tanner sklidila pro svůj neotřelý humor velký úspěch, stala se předlohou pro televizní film i divadelní hru a u všech se publikum i kritika svorně dobře baví.
