Někdy musíme něco ztratit, abychom nalezli, co jsme nehledali...

Protagonista Pěti ročních období, Filip Trezner nikdy neměl vlastní fantazii. Možná proto tak snadno přilnul k Sylvii, která měla představivosti, víry i naděje na rozdávání. Když Sylvie umírá, ví, že aby se Filip úspěšně prokousal všemi fázemi smutku, bude si tyto schopnosti muset osvojit sám. Ve chvíli, kdy se svět vytvořený, snový, pohádkový prolíná s tím skutečným, ani Filipovi nezbyde, než začít přetvářet nicotu k obrazu svému. Jinak by totiž mohl ztratit nejen svou ženu, ale i dceru.

Pět ročních období připomíná se vším všudy Nekonečný příběh pro dospělé. Nabízí možnost vyrovnat se se ztrátou skrze vyprávění samotné, ba ho dokonce oslavuje, a podobně pracuje i s pojetím nicoty.