Tato monografie se zabývá možnostmi zaznamenání znaků znakového jazyka, především pak možnostmi zápisu – notace – českého znakového jazyka. V úvodu jsou popsány první pokusy o zachycení znaků na papír v 18. a 19. století v Evropě; jedná se o první slovní popisy znaků, notaci znaků a zachycení znaků kresleným obrázkem. Dále je věnována pozornost detailnímu popisu prvního notačního systému založeného na lingvistických principech – Stokoeho notačního systému, který vznikl v roce 1960 pro americký znakový jazyk. Tento notační systém se stal základem mnoha dalších notačních systémů, jež jsou v práci stručně popsány. Velká část publikace je pak zaměřena na možné způsoby záznamu znaků českého znakového jazyka. Nejprve jsou krátce zmíněny „nenotační“ způsoby zaznamenávání znaků, které byly u nás doposud využity – slovní popis znaku, kreslený obrázek znaku, fotografie znaku, videonahrávka znaku a počítačová simulace znaku, dále jsou podrobně rozebrány jednotlivé standardizované notační systémy, které je možno pro zápis českého znakového jazyka využít – Notační systém pro český znakový jazyk a jeho modifikace, Edinburský nemanuální notační systém, Hamburský notační systém, SignWriting a transkripční systém Berkeley.