Roman Franta po úrazu ramene (2012) nebyl schopen pracovat tak, jak byl zvyklý a hledal nové metody práce, při kterých jeho pravá ruka zůstávala ve svislé poloze. Musel rezignovat na svůj ekvilibristický rukopis a nechával barvu roztékat, odkapávat, či naopak používal silných pastózních nánosů. Vznikla zcela odlišná materie, která mu však přinesla nové, inspirující zkušenosti. V současnosti se pomalu vrací ke svému ilusivnímu rukopisu. Nadále si buduje svou vlastní cestu a vytváří si uměleckou identitu, kdy do obrazů přenáší svobodu projevu, odvahu, experiment i klasické postupy. Je svérázný a nezaměnitelný autor současné umělecké scény. Pojítkem jeho tvorby je ironie, hra, svébytný humor, reflexe našeho světa, přetrvávající zoomorfní motivy kombinované s lidskými příběhy a to vše propojeno v tématech osobních i společenských.