Kniha Druhotný sexismus otevře další obzory všem, kdo v zajetí výchovy, zažitých předsudků a sociálního tlaku neviděli elementární pravdy.

Samozřejmě, proč by ženy neměly rukovat do armády?
Jakým právem je intimní soukromí žen (třeba ve věznicích či veřejných záchodcích) zohledňováno více?
Proč by si kluk nesměl pod imperativem „kluci přece nebrečí“ pobrečet, když se praští do palce?
Proč jsou ženy za stejný přečin statisticky trestány méně?
Proč se ve válečných konfliktech píše především o utrpení žen (a dětí), když jsou masakrováni hlavně muži – vojáci i civilisté?
A hlavně – proč je život muže považován za méněcennější?
Vždyť považte, co hlásili v televizi – při zemětřesení zahynulo tisíc lidí, z toho více než polovina žen a dětí! Jako by se ztráta mužských životů nepočítala!

Je velkým přínosem Benatarovy knihy, že tyto a mnohé další otázky rozebírá a přináší důkazy o licoměrnosti nositelů „moderního myšlení“. Zároveň zbavuje iluzí ty, kterým se dvojí metr pro muže a ženy natolik vryl do podvědomí, že jej dosud brali jako samozřejmost.

V tomto světle se jeví tato kniha, která se stane kládou v oku genderovým „pseudovědkyním“ velmi odvážným a prospěšným počinem, a to zejména proto, že kromě úžasného faktografického výčtu se autor drží přísné argumentační logiky.