Je těžké žít a nepamatovat si, cos v noci dělal. Ještě těžší je pamatovat si sen, který se ti nelíbí. Všechno se ale zhoršuje ve chvíli, kdy jsi náměsíčný a nevíš, jestli se ti něco zdálo, nebo jsi to opravdu prožil. Když slunce dosáhne zenitu a rozdělí svět na dvě části a nebe se zbarví do odstínu broskvové nebo pomerančové šťávy, dva kamarádi se v dialogu tváří v tvář snaží porozumět své noci a svým strachům. Snaží se rozpomenout na své sny.
Dva přátelé zkoumají své sny, pocity, strachy i podivné události, které se jim dějí doslova ve dne v noci. Pod oblohou barvy krvavých pomerančů, tehdy když Slunce dosahuje svého Zenitu. Snaží se porozumět, ale copak lze porozumět logice snu?
Komiks Zenit sám působí jako poetická, možná místy znepokojivý sen. Jsme svědky debat o tom, jak hrdinové prožívají své noci a jaké je to nebýt si jistý, kde je hranice mezi sněním a realitou. Nebo třeba jaké je ničit své dílo a zase je tvořit v náměsíčném stavu. Příběh je vyprávěn osobitým vizuálním stylem s čistými liniemi a plochami výrazných barev.