Zlo se v novele Souboj rodí z naprosto iracionálních pohnutek a s přispěním obsese nabývá bez potřebné morální síly nejen na krvelačnosti, ale strhává s sebou brzy i vše šlechetné.
Velký znalec psychologie, který mnohé podoby zloby v mládí pocítil na vlastní kůži, ilustruje tento neblahý proces na dnes už dvě stě let starém konfliktu dvou důstojníků Napoleonovy armády, zaznamenaném uštěpačně slavnostním písmem do análů šermířství. Urputné potyčky protivníků počínaje Štrasburkem, přes Slavkov, Jenu, Borodino až po diktátorův pád a první roky obnovené vlády Bourbonů zachycuje spisovatel s důrazem na nitro postav, jež už co nevidět prodělají revoluci zvanou literární modernismus. Výsledkem je mrazivá tragikomedie přiživovaná lavírováním spravedlivých, dohady nezúčastněných, pofiderním pojetím cti a intrikami vykuků.
Conradova novela známá rovněž z filmové adaptace s Keithem Carradinem jako D’Hubertem a Harveym Keitelem v roli Ferauda, kterou roku 1977 s jemnocitem pro hru světel a stínů natočil coby svou prvotinu britský režisér Ridley Scott a získal za ni ocenění v Cannes, zvedá gradací čtenáře ze židle. Navzdory době vzniku i použitým reáliím příběh svou obecnou platností nenechá publikum na pochybách, že kličky zla zůstaly stejně záludné i v době „postfaktické“.
