Vize Gerarda
- 126 stran
- 2-3 hodiny čtení
Přeloženo z angličtiny Číst víc
Potřebujete poradit knihu?
Zeptejte se online knihkupce!
Proč nakupovat na Martinus.cz?
- Doprava zdarma od 999 Kč
- Více než 5 000 výdejních míst
- Záložky ke každému nákupu
Přeloženo z angličtiny Číst víc
Zeptejte se online knihkupce!
Našli jste nepřesnosti? Dejte nám, prosím, vědět!
Jack Kerouac je prozaik, nejvýznamnější představitel americké "beat generation". Krátce studoval na Columbia College v New Yorku, v roce 1942 se přihlásil do amerického námořnictva. Svou literární dráhu započal tradičním románem Maloměsto a velkoměsto (1950. Jeho nejznámější knihou se stal román Na cestě, v němž líčí autobiografické zážitky ze života "beatniků". Kerouac se snažil (jako ostatní beatnici) o maximální upřímnost a spontaneitu díla bez ohledu na umělecké následky. Pohrdal korigováním tvorby, jenž má být způsobem druhotné morální cenzury vnucované podvědomím. Literáta přirovnával k jazzovému saxofonistovi, neboť by měl hledat jazykové vyjádření nerušeného proudění myšlenek. Na druhou stranu lze z jeho tvorby vycítit pronikavý pocit stísněnosti, zoufalství a bolesti žití, jenž většinou převažuje nad entuziasmem a občas násilným veselím postav. John Clellon Holmes se o něm vyjádřil slovy: "A najednou mnou zachvěl pocit, že Kerouac svou čtyřicítku o mnoho nepřežije. Taková hltavost, psychická zranitelnost, taková jednostrannost musí člověka nakonec vymačkat a Kerouac, jak jsem ho znal, nebyl schopen odvrátit se od svého zničujícího vědomí." Jeho poezie je ovlivněna asijskými vlivy, především zen-buddhismem a starou čínskou poezií. Ovlivnila ho především forma haiku (tj. báseň o 17 slabikách, která obsahuje ucelenou vizi života ve třech krátkých řádcích), dále to byl blues (tříveršové sloky s opakovaným nepatrně variabilním prvním veršem, většinou smutné či melancholické). Kerouac přesně nedodržoval tyto formy, šlo mu spíše o dodržení nálady a rytmu. Velmi ho ovlivnil jazz. Své básně považoval za chorusy.
„V tajemstvích je síla. A ta síla slábne, když se o ně někdo rozdělí, takže je nejlepší, když se tajemství udržují, a udržují se pořádně. Když se o tajemství podělíš, o opravdová tajemství, o ta důležitá, dokonce jen s jedním jediným člověkem, změní je to. Když si je napíšeš, je to ještě horší, protože se nedá odhadnout, kolik lidí je uvidí na papíře, ať jsi s tím sebeopatrnější. Takže když už máš tajemství, je opravdu nejlepší je udržovat, jak pro jejich vlastní dobro, tak pro tvoje.“