No a já
Lou Bertignakové je třináct let, má IQ 160 a v hlavě mraky otázek. Pozoruje lidi, sbírá slova, provádí různé pokusy, hltá encyklopedie. Dva školní ročníky přeskočila. Ve třídě je nejmladší a nejmenší, ale dělá si největší... Číst víc
Lou Bertignakové je třináct let, má IQ 160 a v hlavě mraky otázek. Pozoruje lidi, sbírá slova, provádí různé pokusy, hltá encyklopedie. Dva školní ročníky přeskočila. Ve třídě je nejmladší a nejmenší, ale dělá si největší... Číst víc
Našli jste nepřesnosti? Dejte nám, prosím, vědět!
No a já nie je žiadny povzdych nad sebou samým. No je človek, žena, vlastne ešte dievča, ktoré sa túla po parížskych uliciach. „Já“ je zase 13-ročná Lou s IQ 160. Zvláštnejšiu dvojicu by ste ťažko hľadali. Lou spozná No pri školskom projekte a hoci to doma sama nemá ideálne, cíti, že musí No pomôcť zmeniť jej situáciu.
Autorkinou špecialitou je zobrazovať rôzne sociálne problémy modernej doby, no nerobí to prvoplánovo, aby vzbudila súcit, nemoralizuje. Ani táto kniha nie je o tom, že „by sme mali pomáhať bezdomovcom“. Naopak, ukazuje, že ide o komplikovanejší problém, ktorý sa nedá vyriešiť len tým, že má človek zrazu kde bývať. Tenučká kniha s krátkymi kapitolami a rozpráva síce príbeh z pohľadu tínedžerky, no vďaka jej intelektuálnej vyspelosti je jej miera detskej naivity posunutá na úplne iný level. Pre mňa od Viganky zatiaľ druhá najlepšia kniha.
Trinásťročná Lou s IQ 160 a mladá bezdomovkyňa No. To sú hlavné postavy románu No a já, ktoré spojí jedna náhoda a odvtedy sa začne písať ich spoločný príbeh. Občas trochu smutný, občas krutý. Príbeh o krásnej naivite mladého človeka, ktorý sa nechce zmieriť so zaužívanými stereotypmi a pozerá sa na svet úplne inak
Číst vícPo dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Pracovala dvacet let jako ředitelka výzkumu v jedné francouzské společnosti, nyní se věnuje pouze literatuře. Svůj první román Dny bez hladu vydala roku 2001 pod pseudonymem Lou Delvigová. O čtyři roky později publikovala pod svým skutečným jménem knihu Pěkní chlapci, roku 2006 prózu s názvem Jednoho prosincového večera, jež jí vynesla první literární ocenění. Světového úspěchu dosáhla románem No a já z roku 2007 - ve Francii získal dvě literární ceny a ocitl se v nejužším výběru na prestižní Goncourtovu cenu: dílo bylo přeloženo do dvaadvaceti jazyků. Následovaly romány Ani později, ani jinde a Noc nic nezadrží, v němž líčí komplikovaný vztah ke své matce. Jejím nejnovějším dílem je Podle skutečného příběhu, psychologický thriller, v němž líčí všechny útrapy slavného spisovatele a originálním způsobem manipuluje s autobiografií a fikcí.