Kdo je Daniel Pennac? Narodil se roku 1944 v Casablance a jako syn důstojníka v mládí hodně cestoval po Africe, Asii i Evropě. Během studií, které sám označil za problematické, ale ne katastrofální, bydlel v internátě a volný i "ukradený" čas trávil čtením. Láska ke knihám ho přivedla k učitelskému povolání. Sám říká, že si ho zamiloval od chvíle, kdy vstoupil do třídy. "Škola, to je život." Učí i dnes na poloviční úvazek na jednom pařížském lyceu a považuje se za odborníka na nezvládnutelné případy. Vystřídal i několik exotických povolání, na Pobřeží slonoviny pracoval jako dřevorubec, rok byl taxikářem v Paříži a dva roky "lenošil v houpací síti v Brazílii". Je ženatý, má jedno dítě. Často ho přirovnávají ke Queneauovi, Ajarovi, Cohenovi či Frederiku Dardovi. Francouzští čtenáři ho znají jako autora esejů, knih pro děti, románů a od roku 1985 dokonce detektivek. Není se co divit, mezi jeho oblíbené autorů patří takoví spisovatelé jako Raymond Chandler či Chester Himesa, za dobrou detektivku považuje za "katalog přesných obrazů". První kniha mu vyšla roku 1973 - esej Vojenská služba ve službě koho? (Le service militaire au servicede qui?). Po ní následovaly Děda Mráz (P?re Noel, 1979), Cabo Caboche (1982), Štěstí lidožroutů (Au Bonheur des Ogres, 1985), Víla Karabina (La Fee Carabine, 1987), Malá prodavačka prózy (La Petite Marchand de proso , 1989) a PanMalauss?ne (Monsieur Malauss?ne, 1995), Messieurs les Enfants, 1997, Aux Fruitsde la passion, 1998.