„Vstoupil mi do života v únoru 1932 a nikdy z něj už neodešel.“

Je málo knih na světě, které s dokonalou a neúprosnou vyvážeností vytvářejí protichůdné emoce. Zázrak osudového mladistvého přátelství mezi potomkem staré aristokratické rodiny Konradinem a synem židovského lékaře Hansem. Lyrický svět nedospělého zanícení a vpád nacistické brutality, jež vyvolává zhnusení, strach, ale i statečný odpor. Přímočarost a upřímnost mládí na rozhraní s patosem a sentimentalitou. Jednoduché vyprávění se dlouho vznáší jako v dlouhém tunelu, za jeho slovy je cítit pustou tmu, a přesto srdce očekává nový den, kruh světla… a na konci svět vybuchne jako hroutící s hvězda. Knížka, která mrazí – a nadchne.

Shledání není autobiografické dílo, přestože autobiografické prvky obsahuje: „Chlapec z toho příběhu, to samozřejmě jsem já,“ řekl o něm Uhlman, „jen jsem se nikdy nekamarádil s žádným Hohenfelsem. Rodina Hohenfelsových je jakýmsi smíšeným portrétem několika mých aristokratických spolužáků a jejich rodičů.“ Útlá novela vypráví o přátelství dvou dospívajících chlapců, jejichž osud tragicky poznamená dobová atmosféra v Německu, o složitém hledání mravních hodnot v době, kdy se většinový názor německé společnosti přiklonil k nacistické ideologii.