![](https://rs4.martinus.sk/delivery/lg.php?bannerid=0&campaignid=0&zoneid=79&loc=http%3A%2F%2Frs4.martinus.sk%2Fdelivery%2Fjson.php%3Fwhat%255Blb_detail_below_cart%255D%3D83%26what%255Blb_product_recommendation%255D%3D92%26what%255Blb_wide_banner%255D%3D65%26what%255Blb_product_description%255D%3D79%26what%255Blb_megamenu%255D%3D77%26what%255Blb_general_push%255D%3D86%26what%255Blb_header_alert%255D%3D117%26block%3D1%26cart_sum%3D0%26categories%255B1966%255D%3D1966%26categories%255B1989%255D%3D1989%26categories%255B3753%255D%3D3753%26charset%3Dutf8%26current_department%3Dkniha%26department%3Dkniha%26id%3D2%26iid%3D871917%26in_stock%3D0%26target%3D_top%26vid%3D1350&cb=8c3954ec40)
Stíhací letoun MiG-29 byl v době svého vzniku synonymem technologického vzestupu vojenského leteckého průmyslu SSSR. Zásadní pokrok ve znalostech aerodynamiky, nová generace avioniky i senzorů a navýšení výkonů dané novou generací motorů umožnily sestrojit letoun, který výrazně rozšiřoval letovou obálku stíhacího typu a umožňoval do bojové činnosti zařadit do té doby nemyslitelné agilní manévry jako například souvrat, které by při střetném boji, pokud by k němu došlo, představovaly podstatnou výhodu. Navíc byl letoun schopný nést velké množství výzbroje a kvalitní senzorové a avionické vybavení, které bylo v mnoha ohledech do řadové služby na východní straně Železné opony zavedeno ve velkém měřítku poprvé. Letoun si od počátku vysloužil velkou pozornost západních zpravodajských služeb a leteckých sborů, neboť byl jedním z prvních typů, u nějž bylo možné již na základě prvotních neúplných informací usuzovat na výkony přinejmenším odpovídající západním soupeřům či je dokonce převyšující. Pro SSSR měl MiG-29 představovat páteř ochranné a útočné síly a na rozdíl od souběžně vyvíjeného většího typu S-27 byl určen i k širokému exportu a ještě před rozpadem východoevropské hospodářsko-politické soustavy se objevil ve výzbroji mnoha zemí na několika kontinentech, včetně Československa. Dnes lze v západních archivních pramenech nalézt četné zmínky o tom, že MiGy 29 byly tím typem techniky, který u států NATO vyvolával nutnost výrazně navýšit své obranné schopnosti, neboť byl rovnocenným soupeřem nejnovějších amerických a evropských typů. K přímému střetu obou vlivových sfér naštěstí nikdy nedošlo a MiGy 29 se do přímých bojových akcí vyjma íránsko-irácké epizody zapojily až na počátku devadesátých let, kdy měl Západ možnost kvality typu důkladně ozkoušet nejen díky součinnostním cvičením s nově demokratickými východoevropskými státy, ale i díky možnosti získat letouny z nedávno sjednocené Spolkové republiky Německo. A nutno dodat, že i přes odhalení mnoha slabin vzájemné porovnání letounů jasně ukázalo, že obavy západních zemí po zavedení MiGů 29 do výzbroje byly oprávněné.