Pátá klavírní sonáta vznikla v roce 1974. Stylově navazuje na skladby z šedesátých let, v nichž je patrná syntéza Fišerovy vlastní hudební řeči a podnětů nové hudby. S výjimkou závěrečného úseku sonáta užívá výhradně modu b-h-c-cis-f-fis-g, který byl prvně ve zúžené šestitónové podobě použit v roce 1965 v Patnácti listech podle Dürerovy apokalypsy. Formálně je rozvržena do krátkých kontrastních bloků sestavených z ostinátně se opakujících drobných motivků. Využitím minimálního tematického a výrazového materiálu je docíleno účinné dramatické zkratky, jež dosahovala svého maxima v dílech z šedesátých let. Od tohoto způsobu zacházení s hudebním materiálem je upuštěno pouze v poslední lyrické části, která tak předznamenává budoucí vývoj Fišerovy hudební řeči vedoucí k její simplifikaci a k celkovému snížení dramatického náboje. Pátá klavírní sonáta vyšla poprvé v roce 1996 v nakladatelství Bärenreiter Editio Supraphon Praha přetištěním opisu pořízeného Českým hudebním fondem, na jehož přípravě se tehdy podílel rovněž i skladatel. Nové vydání se důsledně drží tohoto autorizovaného opisu díla, přičemž se omezuje na opravu několika zjevných opomenutí a chyb.