Toto nejznámější autorovo dílo vyšlo poprvé v Berlíně roku 1931 a čeští čtenáři ho poznávali z překladu o dva roky později. "Zuřivého reportéra" inspiroval francouzský právník Gayot de Pitaval, který v roce 1734 vydal zajímavé soudní případy své doby. Kisch však pouze nenapodobil svého proslulého předchůdce a neomezil se jen na popis kriminálních příběhů. Pozorně naslouchal příběhům stárnoucího popravčího, který sloužil za Rakouska i za republikánských časů, stejně jako vysloužilému rakousko-uherskému generálovi, jenž mu osvětlil detaily Redlovy špionážní aféry z doby krátce před výbuchem první světové války.
Za geniem noci se vydal do míst, kde byl vězněn Jan Hus, jindy odhalil nedůstojné uložení ostatků Jana Amose Komenského v Naardenu. Pro svůj příběh neváhal přeskočit zeď vězeňského hřbitova a dokázal se trpělivě probírat literaturou o proslulých loupežnících Karáskovi, Graselovi a Babinském. Seznamoval čtenáře s dobovými pohledy na město Vltavou i s dobrodružnými příběhy kavalírů rudolfinské Prahy. S určitým despektem pohlížel na počínání pruského krále Fridricha před Prahou a s obdivem popsal názory chebského kata z počátku 19. století Karla Hussa.
Kischovy kriminální příběhy se odehrávají ve světlech divadelního jeviště stejně jako v temnu vězeňských cel. Jejich pestrost může i po více než třech čtvrtinách století přitahovat zájem čtenářů a vzbuzovat touhu pokračovat v jeho stopách.
