Halina Pawlowská, rozená Kločuraková (* 21. března 1955 Praha), je česká spisovatelka, scenáristka, publicistka a vydavatelka.
Narodila se v Praze jako jediná dcera ukrajinského emigračního básníka Vasila Kločuraka, přejmenovaného na Kločureka, který pocházel z Podkarpatské Rusi a byl bratrem politika Štefana Kločuraka, a středoškolské učitelky Herrové. Po základní škole v Ječné ulici přestoupila na jazykovou základní školu v Ostrovní ulici a posléze na gymnázium, po kterém vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Je vdova, její manžel Zdeněk zemřel v roce 2013, a má dvě děti, Natálii (* 1981) a Petra (* 1986).
V roce 1988 začala pracovat v oblasti zábavy v Československé televizi, později se věnovala novinám a publicistice. Od roku 1991 pracovala ve společenské a kulturní rubrice deníku Metropolitan, potom v deníku Telegraf, kde se stala v roce 1993 zástupkyní šéfredaktora. V devadesátých letech moderovala TV pořady Zanzibar (cestopisný) a V žitě (později Žito) – týdeník složený ze společenských reportáží. Právě díky této zkušenosti byla zahraničním investorem vybrána za šéfredaktorku tehdy nově vzniklého společenského týdeníku Story, který vedla 7 let. Po sedmi letech Story opustila a založila vlastní časopis Šťastný Jim, který vedla do roku 2005, kdy se časopisu přestalo dařit a převzalo jej nakladatelství Bauer Media. Vydávání časopisu Šťastný Jim bylo zastaveno v roce 2009. V letech 2004–2005 vydávala časopis Halina TD, později Halina. V roce 2006 založila nový časopis Glanc.
Za svoji literární a jinou činnost obddržela řadu ocenění, například v roce 1994 Českého lva v kategorii Nejlepší scénář za film Díky za každé nové ráno a dvakrát po sobě televizní ocenění TýTý – Pořad roku za talk-show Banánové rybičky, kterou Česká televize vysílala od roku 1999 do Vánoc 2007. V roce 2010 začala moderovat svoji novou talkshow s názvem Mamba show.
V roce 2005 v televizní soutěži Největší Čech přijala roli obhájkyně Jana Wericha.
Michal Viewegh se narodil roku 1962 v Praze; mládí prožil na Sázavě. Studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze, ale studia zanechal a pracoval jako geofyzikální figurant a noční strážný. Později vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor český jazyk a literatura–pedagogika. Po absolvování základní vojenské služby pracoval několik let jako učitel na Základní škole Vladislava Vančury v Praze 5-Zbraslavi a poté dva roky jako redaktor v nakladatelství Český spisovatel. Od roku 1995 se plně věnuje spisovatelské profesi; žije v Praze. Jeho knihy vyšly v mnoha reedicích v celkovém nákladu téměř půl miliónu výtisků, byly přeloženy do patnácti světových jazyků a dočkaly se dvou filmových a dvou divadelních zpracování. Michal Viewegh absolvoval autorská čtení v Německu, Rakousku, Francii, Velké Británii, Španělsku, Dánsku a Izraeli; vystoupil též na festivalu Prague Writers´ Festival 1999. Je držitelem Ceny Jiřího Ortena.
Povrchní humorista, přední představitel tzv. autorského hovadismu, hokynář v obchodě kulturou. Bývá též označován za "Temelín české literatury" či "genia průměrnosti" (stejně jako Adolf Hitler). Zneužívá své monopolní postavení na knižním trhu, spoléhaje se na absenci tolik potřebného antimonopolního autorského zákona. Též zneužívá primitivních pudů čtenářských mas pro své obohacení. Též zneužívá nezletilé dívky.
(Michal Viewegh, Příruční slovníček pro začínající spisovatele, časopis Neon)
Bibliografie
1990 Názory na vraždu, Československý spisovatel
1992 Báječná léta pod psa, Československý spisovatel
1993 Nápady laskavého čtenáře, Petrov
1994 Výchova dívek v Čechách, Český spisovatel
1996 Názory na vraždu, Petrov
1996 Účastníci zájezdu, Petrov
1997 Báječná léta pod psa, Petrov
1997 Výchova dívek v Čechách, Petrov
1998 Zapisovatelé otcovský lásky, Petrov
1999 Povídky o manželství a o sexu, Petrov
2000 Švédské stoly aneb Jací jsme, Petrov
2000 Nové nápady laskavého čtenáře, Petrov
2001 Výchova dívek v Čechách, Petrov
2001 Účastníci zájezdu, Petrov
2001 Povídky o manželství a o sexu, Petrov
2001 Román pro ženy, Petrov
Český spisovatel je známý především svými humoristickými romány a povídkami. Vystudoval kulturologii na Filozofické fakultě UK. Po studiích vystřídal mnoho různých zaměstnání - pracoval například jako noční hlídač, metodik kulturního domu atd.), v současnosti vyučuje tvůrčí psaní na Literární akademii.
První povídky v časopisech začaly Šabachovi vycházet v 70. letech. Pro něj typickou uměleckou formou se však záhy stala novela, často podávaná jako sled dílčích příběhů. Texty těchto novel často vychází z anekdoty či nějakého hospodského vypravování. Šabachovo dílo dále charakterizuje výrazná autobiografičnost.
Společenskou a politickou situaci 50. let znázorňuje v knihách Jak potopit Austrálii (1986), Hovno hoří (1994) a Babičky (1998). Přechod k vážnějšímu tématu a celistvější podobě příběhu přichází v díle Zvláštní problém Františka S. (1996). Šabachova díla už se dočkala několika adaptací, k těm nejzdařilejším a nejpopulárnějším patří Hřebejkovy filmy Šakalí léta a Pelíčky a Trojanův snímek Občanský průkaz.