Shakespeare jako dramatik s oblibou těžil z tradovaných příběhů; už způsob, jakým s nimi zacházel, prozrazuje, jak je četl, co ho na nich dovedlo zaujmout a čím chtěl sám upoutat pozornost obecenstva. Vzhledem k počtu her, násobenému ještě množstvím postav a fabulačním i motivickým bohatstvím, obsahuje Shakespearovo dramatické dílo a mnoha exemply dokládá snad všechny prvky, kvality a dimenze, bez nichž se příběh neobejde, má-li mít řád a vést ke smyslu. Přemysl Rut ve svých esejích Shakespearovy hry v chrolonogickém pořadí studuje a zkoumá z různých úhlů pohledu na vývoj a zpracování známých příběhů.