![](https://rs4.martinus.sk/delivery/lg.php?bannerid=0&campaignid=0&zoneid=79&loc=http%3A%2F%2Frs4.martinus.sk%2Fdelivery%2Fjson.php%3Fwhat%255Blb_detail_below_cart%255D%3D83%26what%255Blb_product_recommendation%255D%3D92%26what%255Blb_wide_banner%255D%3D65%26what%255Blb_product_description%255D%3D79%26what%255Blb_megamenu%255D%3D77%26what%255Blb_general_push%255D%3D86%26what%255Blb_header_alert%255D%3D117%26block%3D1%26cart_sum%3D0%26categories%255B5092%255D%3D5092%26categories%255B1873%255D%3D1873%26categories%255B1895%255D%3D1895%26categories%255B1896%255D%3D1896%26categories%255B3906%255D%3D3906%26charset%3Dutf8%26current_department%3Dkniha%26department%3Dkniha%26id%3D2%26iid%3D77998%26in_stock%3D0%26target%3D_top%26vid%3D58&cb=79e097a3de)
První díl pětisvazkové monografie o nových jevech v právu na počátku našeho století si klade za cíl ukázat, jakou roli hraje historická zkušenost při utváření nového práva. Kolektiv autorů z Právnické fakulty Univerzity Karlovy vyšel v pojetí svého díla z otázky, jak může být právní historie užitečná v probíhajícím proudu přeměn a tvorby nového práva a dále z otázky, jaké poznatky může právněhistorická nauka přinést pro současnou legislativu a právní teorii, jakož i pro úvahy o směřování našeho i evropského právního řádu. Při hledání příslušných odpovědí nelze vystačit jen s odkazem na to, že právo samo o sobě je historická kategorie, že proměnnost práva a jeho tvorby je historicky podmíněná, že v právu se uplatňuje princip kontinuity a že platné právo jako součást právní kultury je ovlivněno nejen domácí tradicí, ale i tradicí evropskou, vyrůstající z kořenů antického právního myšlení a práva kanonického. Právní historie nabízí totiž ještě cosi dalšího: nabízí mapu historického vývoje právního řádu. V této podobě vlastně právní historie nahrazuje společenský experiment, nahrazuje marné či riskantní pokusnictví, které často skončilo tragicky. Právní historie je tak nepochybně schopna přispět k vývoji platného práva, k současné legislativě, zásadním způsobem. Může analýzou historických koncepcí a právních teorií, stejně jako na konkrétních příkladech staré legislativy i právní praxe přinést historicky ověřitelné doklady o možnostech i nemožnostech právní úpravy společenských vztahů. To se týká nejen období do roku 1989, ale i demokratického právního řádu. Prvého proto, že jsme stále ještě ve fázi jeho překonávání. V druhém pak nejen proto, že právní praxe, soudy i advokacie, se chtě nechtě musejí vracet hluboko do 20. a leckdy i 19. století, ale činí tak i současná legislativa.