Autoportrét

Belgický spisovatel a scenárista, navazuje ve své tvorbě volně na tradici nového románu. Stejně jako autoři této slavné generace (Robbe-Grillet, Sarrautová, Beckett a další) publikuje v pařížském nakladatelství Minuit. Vydal romány Koupelna, 1985; Pan, 1986; Fotoaparát, 1988, česky 1997; Zdrženlivost, 1991; Televize, 1997, a soubor textů Autoportrét (v zahraničí), 2000. Psal zprvu velmi úsporně, později již volněji, jeho rukopis se vyznačuje dlouhými souvětími nepostrádajícími vtip, navozené situace jsou plné originálních postřehů a překvapivých zvratů. Charakteristický je pobavený odstup, nadhled zdrženlivého, trochu prostořekého pozorovatele, který nemá rád zbytečné komplikace.

Univerzitní učitel, čtyřicátník, hodlá sepsat odborné pojednání o Tizianovi. Získá studijní pobyt v Berlíně, rodinu pošle do Itálie, vypne televizor, uklidí si v pracovně, zasedne k počítači. Inspirace ale nepřichází. Umyje proto okna, postará se sousedům o květiny – usiluje o odvrácení agonie zanedbané kapradiny –, pak znovu usedne ke stolu, ale zase nic. Možná alespoň začátek, první věta: „Když Musset...“ Ačkoli cítí, že by měl raději pracovat, proletí se nad Berlínem, navštíví restauraci, zajde si zaplavat. Jen se u jezera vysvlékne do naha, dojde k nečekanému setkání...

Popisování tvůrčích rituálů spisovatele, odhalování drobných fází v procesu psaní mísí Jean-Philippe Toussaint s detailními, často lehce ironickými náhledy na Berlín a jeho obyvatele, s postřehy o výtvarném umění, se zmínkami o tom, jak rád se miluje, ale i s propracovanými, hlubokými úvahami – nejčastěji o televizi, její podstatě a moci.