Práce polské bohemistky Joanny Goszczyńské zachycuje v jednotlivých studiích tvorbu vybraných českých modernistů prvních desetiletí a meziválečného dvacetiletí 20. století: Josefa Čapka, Ladislava Klímy, Jakuba Demla, Richarda Weinera a Vladislava Vančury. Jak napovídá název knihy, autorka se zaměřuje na "temnou tvář české literatury"; reaguje tak na jednostrannou, zdánlivě stereotypní polskou představu, že česká literatura je plná humoru, ztvárňuje všední život a reprezentuje typ "malého českého člověka" (Hašek, Čapek, Poláček aj.). Ve spektru jejího zájmu se nyní ocitá jiná tvorba, ponořená do hlubokých zákoutí lidské psychiky. Badatelka objevuje a interpretuje díla zkoumající duševní temnotu, často skrývanou pod povrchem; odhaluje propasti zla, šílenství, strachu a posedlosti, ale také patosu a hrdinství. Popisuje hledání pravdy o tíze lidské subjektivity či identity a zkoumá širší souvislosti literatury s krizí kultury, s politickými zvraty a s tragickými prožitky z první světové války. Publikace přináší nejen nezvyklý bohemistův pohled "zvenčí", ale umožňuje i konfrontaci s literárním děním v Polsku i v Evropě.