O architektuře se říká, že je královnou výtvarných umění, mimo jiné proto, že na rozdíl od malby, sochy a jiných oborů prostor pouze nedotváří, ale sama utváří. Jenže ještě předtím, než se architektura stane hmotným objektem, reálným třírozměrným dílem, než se stane místem, je myšlenkou, ideou – „disegnem“ – vzniklou v hlavě tvůrce, případně přenesenou na papír. Architektura je tak vlastně ve svém prvopočátku pouhým éterickým snem. K otázkám dějin umění a architektury proto patří také hledání seriózních odpovědí na různá „co kdyby…“. Tedy teoretické uvažování o architektuře, stejně jako o stavbách již neexistujících, jejichž výraz a vizuální účinek si můžeme pouze domýšlet. Předmětem badatelského zájmu jsou také budovy nikdy nepostavené – myšlenky, které se nestaly skutečností. Je přitom lhostejno, jedná-li se o vztah mezi představami opata Sugera a praxí stavitelů gotických katedrál, o efemérní stavby stržené krátce poté, jakmile splnily svůj účel, o budovy zmizelé v propadlišti dějin, ale podchycené na plánech, vyobrazeních či jako v případě velkomoravské architektury pouze archeologickým výzkumem. Nezáleží na tom, jde-li o nikdy nerealizované, soutěžní či jen ideální projekty, jako jsou Boulléeho revoluční vize, nebo o stavby nikdy neexistující, ale zobrazené v jiných uměleckých dílech coby kulisa, jako Schinkelův dóm nad městem, antikizující architektury Mantegny a della Francescy, odvážné představy Piranesiho. Ve všech případech se jedná o architekturu, nacházející se mezi dvěma světy, mezi ideou a realitou. Obsahem knihy, kterou předkládáme laskavému čtenáři, jsou tedy podnětné texty zabývající se právě takovouto myšlenou architekturou, a to v širokém časovém rozpětí od baroka, přes historismus, k moderní až současné architektuře.