Hrozba

Ukázka z textu:

Někdo věděl, že Cenci je doma a ne v práci. Možná, že napřed volal do kanceláře, a tam mu to řekli, ale také možná, že to ví, protože nás někdo pozoruje. Dokud Alessia nebude ve zdraví doma, byl jsem v každém případě odhodlaný hrát šoféra do všech důsledků.
„Proboha, pospěšte si,“ naléhal Cenci. Rychle jsem vyjel z brány.
„Jen klid, však tam dojedeme. Jenom si nedělejte příliš velké naděje.“
„Já musím doufat!“
Jel jsem rychleji než jindy, ale jemu ta jízda stejně připadala nekonečná. Když jsme dojeli ke kapličce, nikde jsme nikoho neviděli.
„Ach ne, to ne...“ Hlas se mu zlomil. „Já to nevydržím.“
Se strachem jsem se na něho ohlédl, ale byl v pořádku, byl jen z hloubi duše zdrcený a nešťastný, infarkt neměl, žádný záchvat.
„Počkejte chvilku, já se jdu raději podívat...“ Vystoupil jsem z vozu.
Obešel jsem kapličku, a za ní, tam, kde jsme předtím nechali výkupné, jsem ji našel. Byla v bezvědomí, stočená jako miminko, zabalená do igelitového pláště.