Čtyřikrát se ve světových dějinách stalo, že se bez patrných příprav náhle zrodil nový životní řád vyrůstající z přesně vymezeného světonázoru. Základy, na nichž se mohl zbudovat pevný systém, vznikly rychle. Opačným extrémem jsou systémy, které – jako nacionální socialismus – směřovaly k rychlému krachu. Někde uprostřed stojí ruští revoluční socialisté, kteří to dotáhli k zhruba šedesátileté existenci zavrhované menšiny a poté ke zhruba šedesátiletému mocenskému období. To už je v rychle žijící moderní době hodně. Ale ve srovnání se čtyřmi předchozími životními řády, které si podivuhodně rychle našly jasnou cestu, je to málo. Z čeho v těchto čtyřech případech pramení existence, jež trvá dodnes? A co v pátém případě, který s ostatními spojuje mnoho strukturálních znaků, zapříčinilo značně dlouhou, ale časově omezenou existenci? Tato kniha je dílem historika se specializací na východoevropské dějiny, který byl svědkem velkého rozmachu komunismu po vítězné druhé světové válce, ale později i jeho recese, v jejímž důsledku výkonnostně stále víc zaostával za kapitalismem. Když se roku 1991 v Evropě zhroutily komunistické režimy, ocitl se autor před uzavřenou kapitolou dějin svého oboru, který se snažil chápat jako celek. Úvahy, které s tím spojoval, ho zavedly daleko za jeho odbornost v oboru ruských dějin a reformace, až do končin, které pro něho představovaly nezorané pole. Ať studoval sebevíc, tady zůstal osamělým laikem, i když se radil s odborníky. Pro znalce jednotlivých probíraných situací nebude těžké odhalit v jeho vědomostech a úsudcích slabiny. Z dosavadní diskuse ovšem nevyplynulo, že by základní myšlenka strukturální příbuznosti mezi čtyřmi dějinnými křižovatkami znamenala slepý omyl či umělou konstrukci. Srovnávací perspektiva, jak si stále ještě myslím, umožňuje jednotlivým jevům porozumět lépe než izolovaný výzkum samostatných epoch. Publikace je určena širší čtenářské obci, ale mohla by – právě svou novou perspektivou – lecčím přispět i odborníkům. Z němčiny přeložila Veronika