Jeho život může ukázat lidem všech národností a všech dob, co to znamená být skutečný umělec: svět, který vytvořil svým uměním, je věčný, takže dodnes ovlivňuje myšlení člověka. Jen málo z milionů lidí, kteří znají Michelangelovo jméno, ví o jeho dramatickém, bouřlivém životě nebo o téměř nepřekonatelných překážkách, s nimiž musel bojovat, aby přežil a uskutečnil své dílo. Tento vpravdě všestranný muž, přímočarý jak svým vkusem, tak humorem, se stal osobitým zrcadlem nádherného rozkvětu italské renesance.
Irving Stone vykreslil na svém plátně všechno revoluční vření a slávu této bouřlivé epochy. Na pozadí životních osudů velikánů této doby se odvíjí i Michelangelův osud.
Na otázku, proč se stal námětem jeho nového románu právě život Michelangelův, Irving Stone odpověděl:
„Především proto, že Michelangelo byl nejen umělec, ale všestranný génius. Jeho život může ukázat lidem všech národností a všech dob, co to znamená být skutečný umělec: svět, jejž vytvořil svým uměním, je věčný, takže dodnes ovlivňuje myšlení člověka. Druhým důvodem bylo to, že jen málo z těch milionů lidí, kteří znají Michelangelovo jméno, ví o jeho dramatickém, bouřlivém životě nebo o téměř nepřekonatelných překážkách, s nimiž musel bojovat, aby přežil a uskutečnil své dílo.
Na Michelangelovi jsem začal pracovat před šesti lety, kdy jsem zjistil, že byla do angličtiny přeložena jen malá část pěti set Michelangelových dopisů, rodinných záznamů a uměleckých smluv. Jelikož se tento materiál měl stát podkladem mého výzkumu, požádal jsem Charlese Speroniho, PhD., profesora italštiny na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, aby jej přeložil. Když byla práce dokončena, prodali jsme se ženou náš dům v Beverley Hills a v roce 1956 jsme se přestěhovali do Florencie.
Tam jsme založili nový domov a opatřili si tým spolupracovníků, kteří prováděli výzkum v latinských a italských archivech. Byl jsem rozhodnut zůstat v Itálii tak dlouho, jak to bude nutné, jelikož v té době nebylo možné odhadnout, kolik času výzkum zabere. Nakonec se protáhl na něco málo přes čtyři roky.
Naštěstí se dochovalo velmi mnoho florentských i římských záznamů – i když dostat se k nim byla jiná otázka – a v dobových dokumentech je mnoho odkazů na Michelangela a jeho rodinu. V samotné Florencii a jejím okolí jsem strávil něco přes rok a pátral zde po Michelangelových stopách. Téměř polovina románu Agónie a extáze je založena na nově objevených materiálech, které dosud nebyly publikovány. V Carraře, kde se nacházejí nejznámější mramorové lomy na světě a kde Michelangelo v mládí pracoval, jsem se musel naučit místní nářečí, než jsem mohl začít pracovat s lamači a z první ruky se tak přiučit něčemu z umění lámání a osekávání mramorů. Kromě ostatních zdrojů mi byl neocenitelnou pomocí přístup do skvělé soukromé knihovny zesnulého badatele a kritika Bernarda Berensona, jenž se zároveň stal i poradcem a konzultantem mého projektu. Celý jeden další rok jsme strávili v Římě, kde Michelangelo prožil bezmála polovinu svého tvůrčího života, a nakonec mnoho měsíců v Boloni, Sieně a Benátkách – městech, kde Michelangelo žil, trpěl a tvořil svá mistrovská díla.“
BERNARD BERENSON, který autorovi pomáhal s přípravou knihy, prohlásil: „Irving Stone se skutečnému Michelangelovu duchu přiblížil víc než kterýkoli jiný spisovatel.“
AGÓNIE A EXTÁZE začíná v okamžiku, kdy se třináctiletý Michelangelo navzdory přání své rodiny stává učněm malíře Ghirlandaia. Krátce nato se přestěhuje do paláce Medicejských jako chráněnec Lorenza de’Medici. Stává se důvěrným členem kroužku humanistických učenců a přítelem budoucích papežů. Studuje zde klasiky, tesá své první mramory a zamiluje se do Lorenzovy křehké dcerky Contessiny láskou, která mu vydrží na celý život.
Nicméně jeho největší vášní, která převážila nad platonickou láskou ke Contessině, nad tělesnou láskou k plavovlasé Clarisse i nad jeho pozdní, zralou láskou k Vittorii Colonně, mu byl celoživotní titánský zápas o osvobození tvarů a krásy, uvězněných v čistém bílém mramoru. V samém srdci románu se na plamenném panoramatu náboženských a politických válek odvíjí i velkolepý příběh Savonarolův, stejně jako Michelangelovo nemilosrdné soutěžení s takovými současníky, jako byli například Leonardo da Vinci, Raffael a architekt Bramante.
MICHELANGELO musel o své mimořádné zakázky bojovat s kardinály, vladaři a papeži a jejich zásluhou si získával jak celoživotní přátele, tak celoživotní nepřátele. Žádné dílo nemuselo nikdy čelit takové přesile předsudků, závisti, lakoty a slepého nepřátelství. Aby získal právo tesat mramor, strávil Michelangelo čtyři roky vleže na zádech a maloval strop Sixtinské kaple pro papeže Julia II. Michelangelův osobní životní příběh, který je zde převyprávěn jako román, tvoří působivou výpověď o jeho zápalu i o konfliktech, jež provázely jeho tvorbu, budící dodnes úžas. Tento vpravdě všestranný muž, přímočarý jak svým vkusem, tak svým humorem, se stal osobitým zrcadlem nádherného rozkvětu italské renesance.
