Mezi důležité spolupracovníky císaře Karla IV. patřil nejvýznamnější příslušník moravské větve rodu Šternberků. Albert absolvoval úspěšnou církevní kariéru, byl olomouckým kanovníkem, poté biskupem v severoněmeckém Zvěříně a v Litomyšli. V roce 1368 se stal magdeburským arcibiskupem a dosáhl tím vrcholu své církevní dráhy, kterou završil opět jako litomyšlský biskup. Albert byl významným diplomatem a důvěrným rádcem císaře Karla, ale také zakladatelem klášterů augustiniánů kanovníků ve Šternberku a kartuziánů v Tržku u Litomyšle. Kniha historiků Davida Papajíka a Tomáše Somera sleduje všechny aspekty Albertova života a působení, včetně správy rodových statků či rozboru vzácných uměleckých děl spojených s Albertovou osobou.