Dílo se věnuje milostnému básnictví vrcholného a pozdního středověku v zemích České koruny a v německy mluvících zemích v časovém horizontu 1200–1500. V této srovnávací práci, podtrhující na základě motivických a koncepčních shod základní podobnosti obou lyrických směrů, jde o určení typologie jednotlivých žánrů lyrické tvorby daného období v obou jazycích a na obou uvedených jazykových prostorech. Ústředním bodem výzkumu je odpověď na otázku, do jaké míry staročeské básnictví vykazuje shody se staršími typy lyrických německy psaných písní, orientujících se podle zásad „minnesangu“, který v různých podobách přetrvával v německém jazykovém prostoru do roku 1400, nebo zda se staročeská milostná lyrika spíše shoduje s mladší vrstvou německy psané milostné lyriky, jež „minnesang“ od roku 1400 střídá a již se nevěnuje ústřednímu tématu starších písní, jejichž základním motivem je žal nevyslyšené a nevyslyšitelné lásky.